Maya – Nejdůležitější je výpověď

„Námětem je čtrnáct zastavení Křížové cesty, téma, které je díky Šifře mistra Leonarda či Gibsonově Utrpení Krista celkem frekventované, ale pro mě je Křížová cesta především množinou čtrnácti velkých oblastí ze života člověka – odsouzení, pomoc, přátelství, vztah k matce, naděje i smrt, násilí a odpuštění, víra,“ říká o novém, v pořadí již třetím albu Skrývaný hlavní postava hudebního projektu Maya Darek Král.

Vaše předchozí desky byly přirovnávány k tvorbě umělců jako J. M. Jarre, Vangelis, Enya, Mike Oldfield. Většina lidí má vaši hudbu zkrátka zafixovanou jako snivou, místy až meditativní. Jakým směrem jste se vydali na novém albu?

To, o čem mluvíte, je především otázkou reklamy, otázkou toho, jak je určitá skupina prezentována. Vydavatelství se snažilo prostřednictvím naší hudby vyjít vstříc posluchačům právě takové tvorby, jejímiž hlavními představiteli ve světě jsou výše jmenovaní. Proto tak zaujaly hity Pruhledna či Na strechach. Pravdou však je, že pro mě je nejdůležitější téma celé desky, čemuž podřizuji vše a od tématu se také odvíjí nejen jednotlivé skladby, koncepce alba, ale i produkce alba a celkový zvuk. Nikdy nebudeme skupina, která dělá jednu a tutéž hudbu.

Kdo se na albu – kromě vás, zpěvačky Nory Grundové a vašeho „dvorního“ textaře Adama Suchého – podílel?

Udělal jsem v oblasti produkce „velkou vichřici“. Během těch dvou let od vydání Zpravy z budoucnosti jsem se seznámil se spoustou muzikantů, ať už během přípravy koncertu Maya Live 2005, nebo i v průběhu studiové práce na jiných projektech. Nakonec, bez přemýšlení, jsem se rozhodl nahrávku zvukově svěřit Štěpánu Škochovi z kapely Chinaski a jeho studiu Manon Record, o produkci jsem se podělil s Ondrou Škochem (Chinaski), bicí a perkuse mi nahrál David Landštof, který hraje také s Anetou Langerovou nebo Lenkou Dusilovou. Bratři Škochové zároveň vyplnili posty studiových hráčů, Ondra nahrál kytary a baskytaru, Štěpán dechové nástroje.

Vaše předchozí deska Zprávy z budoucnosti se tématicky točila kolem vesmíru. Má také novinka nějaký jednotící koncept?

Zprávy z budoucnosti vyjadřují mou fascinaci vesmírem a tomu odpovídala i produkce alba. S novou deskou Mayi nepřichází změna zvuku, přichází nové téma – a tomu zase odpovídá produkce a sound alba Skryvany. Námětem je čtrnáct zastavení Křížové cesty, téma, které je díky Šifře mistra Leonarda či Gibsonově Utrpení Krista celkem frekventované, ale pro mě je Křížová cesta především množinou čtrnácti velkých oblastí ze života člověka – odsouzení, pomoc, přátelství, vztah k matce, naděje i smrt, násilí a odpuštění, víra. A tomu odpovídá i název alba Skrývaný – domnívám se, že poselství Křížové cesty a jejího představitele je dnes navýsost skrývané… Ten název je zvolen záměrně pro svou mnohoznačnost – skrývaný v Křížové cestě, skrývaný potomek Nory Grundové, skrývaný – za Norou – na hlavní fotce k novému albu…

Na vašich dosavadních deskách se instrumentální skladby střídaly s písničkami, jak tomu je tentokrát?

Tentokrát album obsahuje – až na čtrnáctou skladbu – jen zpívané tracky. Ke každému ze čtrnácti témat jsem se chtěl vyjádřit v plné míře, i textově, proto v tomto případě nebyly instrumentálky dostačující. Poslední skladba už je jen takovým tichým rozjímáním, návratem, ohlédnutím…

O desce Skrývaný jste se vyjádřil v tom smyslu, že se jedná o váš nejpropracovanější počin…

Co do produkce, je to nejpropracovanější album, které jsem udělal. Bavíme-li se jen o nahrávání, tak to zabralo asi cca 640 hodin – zvlášť elektronika a syntezátory, potom akustické nástroje, postprodukce, mix a mastering. Samotné písně jsem skládal v průběhu posledních čtyř let, na textech se pracovalo od podzimu roku 2005, Skrývaný je pro mě významnou etapou nejen hudební.

Jak do vzniku a nahrávání zasáhlo těhotenství zpěvačky Nory Grundové, jejíž zakulacené bříško zdobí dokonce obal nové desky?

Zasáhlo poměrně významně – skladbu Skryvany jsem dokončil už pod vlivem té – pro všechny – radostné informace. A text už je vyloženě o naději, o novém začátku, který každé dítě představuje.

Maya je doposud vnímána spíš jako studiový projekt, hodláte na tom do budoucna něco měnit, chystáte u příležitosti vydání nové desky nějaké větší turné?

Pro mě je a bylo vždy nejdůležitější vytvořit nahrávku, album, nějakou ucelenou výpověď. Jako malíř obraz a režisér film. Koncerty jsou až druhou fází, samostatnou kapitolou, která může po vydání desky následovat. Ovšem odmítám názor, že deska je jen artefaktem, že je dokončena až tehdy, funguje-li na koncertech. Samozřejmě je mi za tento postoj mnohdy spíláno. Asi i právem. Já však vidím Van Gogha jak maluje na stadionu ve Wembley před statisícovým davem…

Kromě hudební stránky si pečlivě hlídáte také vizuální podobu vašich alb – od bookletu po videoklipy. Neláká vás vytvořit nějaký koncertní audiovizuální projekt?

Upřímně řečeno – líbí se mi věci, které dělá třeba Jean Michel Jarre – viz jeho koncert u pyramid v Gize – nebo Mike Oldfield a jeho vystoupení na hradě Edinburgh, koncerty na neobyčejných místech. Myslím, že by to tvorbě Mayi slušelo. Představit Zprávy z budoucnosti pod noční, letní oblohou, premiérovat Skrývaného před efektně osvětlenou katedrálou, to by bychom vrněli… S hypotékou v zádech?

Vaše hudba bývá označována jako „easylistening“, souhlasíte, nebo vám takové označení zní spíš pejorativně?

Ano, ve smyslu slova „pejorativní“ – tedy hanlivý, zhoršující význam, vyjadřující záporný vztah – mi toto označení nesedí. A zvláště na alba, která se snažíme dělat koncepčně. Jako easylistening vnímám spíše coververze Vangelisových hitů nebo hudbu do čínského bistra. Easylistening by měla být hudba bezstarostná, pohodová, pohodlná a v podstatě nic neřešící. Pokud sem Maya spadá, nebylo to mým záměrem.

Kromě projektu Maya se věnujete především scénické hudbě. Na čem dalším v současné chvíli pracujete?

Kromě scénické hudby a propagace nové desky jsem s bratry Škochovými založil produkční firmu a chtěli bychom se hudební produkci věnovat i mimo Mayu, mimo Chinaski, nabídnout interpretovi veškerý komfort studiového nahrávání. Nebudeme v tomto oboru prvními, ale rozhodně posledními, protože s degradací hudby, s poklesem prodejů nahrávek se z producentů stanou „neproduktivní“.

5.6.2007, Vojta Kostelecký, www.i-legalne.cz

Napsat komentář